Writing Tips: Jak překonat writer's block ve 4 krocích

Na psaní shledávám jednoznačně nejtěžší vypěstovat z něj rutinu. Jakmile si osvojíte návyk a píšete denně, práce je o polovinu lehčí. Co když jste se ale ve psaní zasekli a na svůj scénář / knihu několik týdnů ani nesáhli?

Něco se podělalo v práci a neměli jste čas, nebo jste byli nemocní a na psaní jste neměli ani pomyšlení. Rozdělanou práci jste zavřeli do šuplíku a posléze jste předstírali, že jste na ni zapomněli. Za těch pár týdnů jste zcela vypadli ze svého příběhu, už jej nevnímáte a neprožíváte tak, jako když byl váš námět ještě čerstvý. A hlavně nevíte, jak se v příběhu pohnout dál.

A teď jste tady. Víte, že byste měli psát, ale nevíte, kde začít. Začít znovu se zdá být přetěžký úkol, a tak jej dál necháváte hnít na dně šuplíku a říkáte si, že začnete zítra. Někde v koutku mysli vás hlodá výčitka, protože víte, že psát musíte, a vy tu povinnost neustále odkládáte. A sice není dne, abyste na své nedokončené dílo nemysleli, ale faktem zůstává, že nepíšete. A když nepíšete, o vašem příběhu se nikdo nedozví. Nikdo ho za vás nenapíše, nikdo jiný ho za vás nesdělí. Zůstane nedodělaný v šuplíku.

Sednout si ke stolu, zmáčknout reset a znovu začít psát může být tím nejtěžším úkolem v celém procesu. Jak tedy začít?

Krok první :  Deset minut denně s tužkou a papírem

Začněte ještě dnes. Než půjdete spát a jakmile budete mít všechny denní povinnosti hotové, najděte si deset minut a sedněte si ke stolu. Vemte tužku a papír. Ano, tužku a papír. Budete psát ručně. Psaním ručně se nejen lépe učíme, ale i si více uvědomujeme, co píšeme. Píšeme pomaleji než na klávesnici a vnímáme tak každé slovo, které pod hrotem pera vzniká.

Ztište na chvíli roj vašich myšlenek a soustřeďte se jen na to, co děláte právě teď. Věnujte těch pár minut jen jednomu - psaní. Držte pero v ruce. Podívejte se na prázdný papír na stole. Přitiskněte hrot pera na papír. A pište.

Jedno slovo. Dvě. Proud slov. Větu. Nezáleží na významu slov ani na smyslu textu, který jste stvořili. Hlavní je, že jste něco napsali. Nikdo vás v tuto chvíli nehodnotí. Nikdo to, co jste napsali, nekritizuje. Píšete proto, abyste se procvičili, aby jste se znovu vpravili do psaní. 

Právě jste udělali malý krůček a prokázali, že máte odvahu znovu tvořit. Právě jste něco napsali.

Zítra udělejte to samé. Najděte si deset minut před spaním, nebo až budete zkrátka o samotě. Ráno, odpoledne, večer, to je fuk - prostě vemte tužku a papír a něco napište.

Čiňte tak tolik dní v řadě, dokud si nevypěstujete návyk a celý proces vám nebude činit žádnou námahu. Týden, dva tři - kolik uznáte za vhodné. Výsledkem kroku č. 1 je, že píšete již několik dní v řadě. Nezáleží teď na tom, co jste napsali, ale na tom, že píšete.

"The hardest thing about writing is writing."

Nora Ephron

Krok druhý: Pozorujte, poslouchejte, vnímejte

Zaměřte se na námět příběhu. Notýsek na náměty by dle mého měl mít každý pisatel, jelikož je to nejjednodušší pomoc, pokud zrovna není o čem psát. Zalistujte zpět ve svém notýsku nebo paměti a hledejte téma. Nemáte-li téma, snadno si nějaké určíte - začít můžete třeba s charakterem vašeho hrdiny.

Vzpomínejte, koho jste v poslední době viděli, kdo vás zaujal svou chůzí, tím, co měl na sobě, jak mluvil, jak se choval k ostatním. Jsou tací, kteří vás na pohled zaujali a přáli jste si o nich vědět víc? Přišli vám něčím zajímaví? Probudili ve vás zvědavost? Kdo z nich vás zaujal natolik, že jste se na něj zadívali a přemýšleli, kam ten člověk asi právě jde?

Všímejte si lidí, co stojí spolu s vámi ve frontě. Jedou ve stejném autobuse jako vy. Stojí na druhé straně silnice, zatímco čekáte na přechodu na zelenou. Všichni tito lidé mají svůj příběh, někam jdou a něco ve svém životě právě řeší. Přemýšlejte o charakteru lidí, které potkáváte, o tom, co právě prožívají. Rozvíjejte tyto myšlenky dál a tvořte příběhy. Přemýšlejte o dialozích, jejichž útržky jste přes den náhodně vyslechli, o událostech, které jste přes den viděli venku na ulici. Unikněte na okamžik z normální světa a přemýšlejte o svých hrdinech, o jejich osudech. Splétejte nápady dohromady a hledejte mezi nimi spojitosti.

Poslouchejte okolí. Představujte si. Pozorujte. Jak vypadá místo, kde právě jste? Kdyby tento moment byl součástí filmu, do jakého žánru by nejlépe zapadal? Jak na vás působí okolí? Jak se lidé kolem vás chovají? Jaké právě panuje počasí? Jaký je vzduch nebo jakou vůni právě cítíte?

Až si najdete svých deset minut na psaní, sedněte si s tužkou a papírem, zrekapitulujte si, co jste viděli, slyšeli a cítili, zatímco jste se vznášeli ve svém 'story universe'. Dělejte si poznámky, malujte  obrázky, pište si útržky dialogů. Cokoli. Hlavně pište.

Součástí kroku číslo 2 je neustále opakování. Každý den stačí vašich deset minut. Pravidelným opakováním si vypěstujete návyk a půl práce je hotovo.

Pamatujte, že to, co napíšete během těchto cvičení, nikdo nehodnotí ani nekritizuje. Nekritizujte proto ani vy. Nemějte vyšší očekávání, než že každý den napíšete pár slov. Je jedno, jestli jich bude hodně, nebo málo. Podstatné je vytrvat a psát pravidelně, abyste se den co den posouvali kupředu, byť po sebemenších krůčcích.

Náhle zjistíte, že píšete už několik dní v řadě, a zároveň pomalu naťukáváte nový příběh. Našli jste zajímavého člověka nebo událost a tvoříte příběh, který můžete dál rozvíjet.

Krok třetí: Najděte své 'místo pro psaní'

Zpříjemněte si váš tvůrčí proces a nastavte si takové podmínky, jaké vyhovují vám. Najděte si čas, ideálně každý den, kdy se budete věnovat jen psaní. Někdo píše brzy ráno, někdo po práci, někdo přes noc - zjistěte, co vám vyhovuje nejvíce a toho se držte.

Někomu pomáhá psát v úplném tichu, někdo naopak potřebuje hlasitou hudbu, aby jej nerušil ruch města nebo hlasy sousedů. Někdo se psaním musí do lesa, kde poslouchá zvuky přírody, a někdo si se psaním sedne ideálně do kavárny. Najděte místo, které vyhovuje vám, a tam pište. Pravidelně. Vypěstujte si návyk a najděte ono speciální místo, kde vždy a pouze a jenom píšete. Pomůže vám to přepnout na kreativní mód vždy, když toto místo navštívíte.

Krok čtvrtý: Odměňujte se

Na psaní není překvapivě nejtěžší najít dobrý námět, ale udržet si motivaci po celou dobu, kdy ono nové dílo vzniká. Pokud projekt trvá několik měsíců, je třeba notnou dávku trpělivosti a zapálenosti, aby si člověk každý den sedl a psal a psal a psal.

Je důležité si uvědomit, že motivace není přirozeně a automaticky součástí nás. Motivaci je třeba hledat a hlavně si ji udržet. Stanovte si proto svou odměnu za to, že budete každý den psát, nebo například za určitý word count.

Někomu jako odměna za psaní stačí dobrý pocit z toho, že jste něco stvořili, předali to dál a někoho inspirovali k další tvorbě. Pokud to není váš případ, určete si drobnou odměnu za to, že za jeden napíšete X slov - sklenku vína, čokoládu, nějaký dobrý dort. Cokoli, co považujete za adekvátní odměnu. Motivujte se k dennímu psaní. Ať už je váš stimul cokoli, připomínejte si jej, napište si jej na nástěnku a mějte ho pořád na paměti. Je to vaše odměna za to, že každý den uděláte kus práce.

Určete si i pořádnou odměnu za to, že danou práci dokončíte. Za hotový scénář nové boty, za sbírku povídek týden dovolené. Cokoli, co vás bude motivovat. Je to vaše odměna a za dobře odvedenou práci si ji zasloužíte. 

Máte-li svoje vlastní tipy, které vám pomáhají, neváhejte se o ně podělit v komentářích.

posted in On Writing