Ups and downs roku 2017

Den se dnem se sešel, konec roku za rohem, a já jsem si po půl roce našla chvilku na blogování. Jsem ostuda, vím, a omlouvám se tímto všem těm, kteří mi sem píšou, a já jim dosud neodpověděla. Jako spoustu dalších (a mnohem důležitějších restů) jsem je dočasně odložila na neurčito. Ale hodlám se k nim brzy vrátit a sdělat je. To mohu slíbit.

Před deseti lety, tedy v roce 2007, jsem tančila na maturitním plesu, šprtala se na maturitu, plánovala na tajňačku odchod z domova, a vnitřně se připravovala na chaos, který nastane, až se bez prostředků a přístřeší ocitnu sama v cizím městě. Ironií je, že nyní, o deset let později, zažívám něco podobného. Měla-li bych nějak charakterizovat uplnulý rok 2017, nazvala bych jej "Chaos".

Stihla jsem odejít z kancelářské práce (patřičně se mi ulevilo). Přičichnout k atmosféře hned dvou filmových festivalů, na kterých jsem ochotně brigádničila. Nastoupit jako lektor do školy, vzápětí zase odejít, a nyní před Vánocemi se na stejné místo zase vrátit. Poznat se s člověkem od filmu, jenž byl mým vzorem, a spolupracovat s ním na mém prvním seroši. Frnknout ze země a vydat se na eurotrip po čtyřech zemích. Najít a hned zase ztratit práci v Anglii Třikrát za dva měsíce v Londýně onemocnět, z toho jednou tak, že na to můj imunitní systém bude vzpomínat ještě za půl roku. Domluvit si produkci mého prvního krátkometrážního filmu s režisérkou z Londýna. Vzápětí o tentýž kontrakt zase přijít. A na závěr roku přijít i o produkci seriálu, na kterém jsem dělala od května do září.

Návrat z Anglie byl takový, jaký jsme jej s mou travelmate předpokládali. Zpátky se nám nechtělo, protože jsme nabyli pocitu, že se tu nějak není na co těšit. V pět hodin a dvanáct minut ráno jsme se ocitli zpět "na CANu", lidé rozličných národnostních i ekonomických skupin si nás podezřívavě měřili (asi proto, že dvě holky s velkými kufry jsou automaticky cizinky a do Plzně přijeli krást, kurvit se, nebo páchat jinou neplechu). 

Navzdory mediálnímu humbuku jsem se překvapivě cítila mnohem bezpečněji ve dvě hodiny ráno uprostřed Londýna, když jsem pěšky pelášila z restaurace Big Moe's domů, a to přes London Bridge, kde jsem denně míjela pomníčky a svíčky po nedávném teroristickém útoku. Těch pár týdnů/měsíců mimo domovskou Plzeň mi dalo zapomenout, jak se Plzeň čím dál víc mění ve fabrikové městečko, kde na vybraných místech už češtinu skoro ani neslyšíte. Ano, v Londýně bouchají bomby a sviští náklaďáky. I tak bych si ho raději vybrala jako místo k žití, než průmyslovou zónu na Borských polích. Domů zkrátka nebyl důvod se vracet, a kdyby to okolnosti dovolili, bývala bych v Anglii zůstala. S tím, jak se všechno stihlo za těch pár měsíců dvakrát otočit, toho rozhodnutí vrátit se do Čech lituji.

Celkově mi rok 2017 nabídl několik nesmírně lákavých příležitostí, které mne naplnily nadějí, jež ale stihla zase zhasnout, ještě než rok skončil. Celý můj poslední rok připomíná jízdu na horské dráze, kdy jsem okamžik závratně vysoko, a jen o chvíli později ryju hubou v blátě na samém dně. Říká se, že 'ups and downs' k životu patří, protože bez nich by člověk nezažíval nic. Proto se i ty závratně strmé pády snažím chápat jako nezbytnou součást 'zkoušení a ošahávání si terénu'. Nicméně se také říká, že staré kostlivce je třeba vyházet ze skříně, a do nového roku se má vstupovat bez restů z roku předešlého. Nechť mi odpustí všichni, kteří mi tvrdí, že jsem k nim krutá, ale tenhle rok udělám čistku jako už dlouho ne. Co se nepovedlo nechávám zavřené ve škatulce 'rok 2017' a opouštím vše, co mi už není přínosné. Kupředu se můžu pohnout jedině tak, že odstřihnu všechno to, co už je nyní pro mě mrtvé.

Laťku jsem si nasadila vysoko a s předsevzetími pro rok 2017 jsem nešetřila. Nutno podotknout, že v půli roku jsem naprosto vzdala jejich plnění. Přišla nemoc, umírali blízcí lidé, řešila jsem finanční krizi. Bylo mi v tu ránu jedno i nějaké mé psaní. Skóre to tedy nikterak oslnivé není, a budiž mi ponaučením, že do nového roku se mám víc šetřit, abych se zase nezničila. Nikdo to totiž neocení.

26/01/2017

1. Dopíšu seriál Dominová válka. Naděje vzešla, a zase zhasla. Největší břemeno a koule u nohy, kterou jsem se dobrovolně nechala okrást o drahý čas a která mne přivedla k otázce, zda vůbec chci v nějakém psaní pokračovat. I to je cenná lekce. Za tu dřinu a moře času si ale píšu bod, jelikož jsem toho kvůli DV napsala víc, než za celý svůj předešlý život.

2. Napíšu 6 krátkometrážních scénářů. Nesplněno. Tíha kritiky kolegů mne přiměla vše zavřít do šuplíku. Může se to jevit nekonstruktivní, ale narozdíl od čtenářů vás šuplík nekritizuje. Ani vás nehoní s deadliny a nechce po vás přepisovat, co jste psali celé týdny.

3. Napíšu 5 povídek. Nesplněno. Mám jen tři. Píšu si půl bod.

4. Dokončím svůj první feature script. Za rozdělanou práci, kterou snad dodělám po novém roce, si píšu půl bod.

5. Minimálně ze tří filmových festivalů si letos odvezu zlato. Pohořela jsem. Jedno zlato, dvě stříbra, a ty ostatní nepočítám. Snad je to aspoň na půl bodu.

6. Namaluji 10 obrazů a alespoň čtyři letos prodám. Je mi stydno... ale už nemaluju. Dodělám, co musím, a pak to pověsím na hřebík.

7. Prodám obraz za dosud rekordní částku. Splněno a děkuji Jakubovi :) Jeden bod.

8. Budu mít kreativní práci a nevrátím se do kanclu. Sice to brutálně poznamenalo můj bankovní účet, ale držím se. Jeden bod.

9. Dokončím a vydám svou první sbírku povídek. Ale kdeže... stále nedodělaná v šuplíku.

10. Budu publikovat i jinde než v Howardu. Nesplněno.

11. Vydám povídku v anglicky psané antologii Twisted50 vol.2. Nesplněno. Shořela jsem jak papír.

12. Budu lektor anglického jazyka. Jeden bod.

13. Budu mluvit RP British. Jeden bod.

14. Alespoň jednou letos navštívím Anglii. Jeden bod.

15. Navštívím alespoň jednu další cizí zemi. Jeden bod.

16. Z londýnského filmového festivalu si odvezu první místo. Safra... skončila jsem druhá a další bude teprve vyhlášen.

17. Podle mého scénáře se bude produkovat zahraniční krátkometrážní film. Nevyšlo. Málem jo, ale nevyšlo.

18. Psaní a malování mi budou vydělávat peníze. Jeden bod.

19. Každé ráno budu snídat. Myslím, že chvíli jsem to vydržela. Za tu snahu půl bod.

20. Každé ráno budu cvičit na záda a rameno. :D To jsem sem fakt napsala?

21. Budu stlát postel a nebudu tahat noťas do postele - v posteli se spí a u pracovního stolu pracuje, ne naopak. Jo, jasně...příští rok to zkusíme znovu.

22. Každý den budu spát alespoň 6 hodin. Ale jo, snaha byla. Někdy víc, někdy míň. Jeden bod.

23. Přiberu to, co jsem za poslední měsíce zhubla, plus ještě něco málo navíc. Dělám na tom, ale na bod to bohužel není.

24. Budu kupovat jen to, co potřebuji a nebudu utrácet. Tohle plním s přehledem, protože prachy došly. Jeden bod.

12 bodů ze 24 možných. Upřímně, čekala jsem horší bilanci.

Nekončím tenhle rok zrovna dvakrát optimisticky. Ideály odešly, zemřely, nebo jsem se jich sama vzdala. Přišli noví lidé, a vzápětí zase zmizeli, i když to vypadalo na slibná spojení. Nezbývá než doufat, že to je záležitost jen tohoto roku, a v roce následujícím znovu najdu chuť psát a malovat. Třeba to jsou jen další 'ups and downs'. A když celý rok 2017 byl jako zběsilá jízda se strmými vzestupy i pády, třeba bude rok 2018 stabilnější. Tak vše nejlepší do nového roku přeji.

Posted in On Creativity