Recenze: Screamplay (1985)

O filmu / 6 minut čtení

Premisou mysteriózního komediálního horroru Screamplay je vyšetřování sériových vražd, ke kterým dochází podle scénáře napsaného hlavním hrdinou. Přestože film není inspirován skutečnými událostmi, jedné vraždy se Screamplay přeci jen dopustil - hned v zárodku uťal kariéru talentovaného a nadšeného filmaře Rufuse Butlera Sedera.

Fanoušky horrorových klasik vcelku vyhledávaný, jinak veskrze kritizovaný snímek Screamplay se do kin dostal díky společnosti Troma, která jej vzala pod svá křídla. Tvůrčí tým však nemá s Tromou ani producenty Lloydem Kaufmanem a Michaelem Herzem nic společného. Seder, autor scénáře, režisér, střihač a představitel hlavní role, stvořil toto dílko s hrstkou známých, kteří se kromě pozic ve štábu ochotně ujali i filmových rolí. Celkově vzato je Screamplay takový "udělej si sám" film. Za málo peněz se Sederovi podařilo vytvořit vizuálně poutavý film, který je ale jinak vcelku prázdný, a kromě novátorského nadšení z něj čpí i nedostatek zkušeností.

To vše činí ze Screamplay patrně jediný film svého druhu. Slévají se v něm v jeden celek smysl pro estetičnost, kombinace krásy a krvavého hnusu, hluboká náklonnost k německému expresionismu i inspirace béčkovými horrory 40. a 50. let. Nejokatější je právě podobnost s německým expresionismem, jemuž má být Screamplay pomyslným tributem, stejně jako filmům studia Universal. Odkazy na adorované filmy a jejich herce jsou ale dosti prosté, a pro děj filmu nemají žádný význam. Hlavní protagonista je v nedůležitých scénách hned zkraje filmu nahodile potkává v kině či na ulici, a tím jejich úloha končí. 

Seder pak dějem filmu de facto popisuje divočejší verzi svých krušných začátků u filmu, a jeho podobnost s hlavní postavou je více než zřejmá - naivní začínající scénárista Edgar Allan, jenž vzhledem připomíná mix Terence Hilla a náměsíčníka Caesara z Kabinetu doktora Caligariho, se vydává do Hollywoodu, aby dobyl svět. Hnán nadšením a ambicemi si s sebou nevezme nic, než kufřík a psací stroj. Trnitá cesta začínajícího scénáristy se následně komplikuje nešťastným řetězcem nápaditých gore vražd, jenž si pro svou neotřelost bezpochyby pochvalu zaslouží.

Podobně jako Charles Baudelaire ve Květech zla kombinuje Seder obrazy estetična a krvavého, opovrženíhodného hnusu, a klade v kontrast ideál krásy a ideál ošklivosti. Stejně tak jako celým filmem prostupuje kontrast černé a bílé, dobra a zla, naivity a hrubosti, se střídá krása s hnusem. Příkladem budiž vražda bývalé herečky ve vaně plné pěny, v symetrické koupelně s černobílými dlaždicemi. Bohužel chvályhodný pokus o estetično nevyváží nezajímavý děj, až příliš levné kulisy, a ne zcela pasující triky, jenž autorův záměr shazují. 

Definitivním hřebíkem do rakve temné a krvavé taškařice jsou tristní herecké výkony, které napodobují (či až parodují) melodramatické přehrávání pro ranou filmovou éru typické. Tím vším se Screamplay blíží béčkovým filmům produkce Tromy, na které je ale, bohužel, stále příliš obrazově půvabný, dobře sestříhaný, málo krvavý, málo nahý, málo šokující.

Epilogem Edgara Allana, jenž byl stejně tak ambiciózní, jako Seder samotný, je pak rozprava s filmovým producentem Wienerem, jenž praví: "Kdo by se snažil zabít tak talentovaného mladíka, jako jsi ty?" Allan suše a s nehnutou tváří, odpovídá: "Hollywood". Bohužel, Seder, kterého Kaufman v nadsázce nazval "Luisem Buñuelem Tromy", se k natáčení dalších filmů již neodhodlal a filmařské řemeslo pověsil na hřebík. Stejně jako většina herců ze Screamplay, jež si již nikdy v žádném filmu nezahrála. Estetické cítění, které ale Seder svým snímkem prokázal, uplatňuje nadále - byť ne jako filmař, ale jako autor holografických nástěnných maleb.

Režie: Rufus Butler Seder

Scénář: Rufus Butler Seder, Ed Greenberg

Délka: 90 min.

Původ: USA

Rok: 1985

Hrají: Rufus Butler Seder, George Kuchar, Katy Bolger, Dennis M. Piana 

Mé hodnocení: 40%