mother! jako (ne)povedená alegorie část 2
Druhá rovina: Mysl
Komu rovina povrchní nestačí a nebojí se o významu viděných událostí více hloubat, postřehne symboly, slibující další, hlubší rozměr filmu. mother! totiž není ani tak dramatem nebo thrillerem, jako podobnestvím, jehož smyslem je nabídnout funkční příběh, skýtající prvky filozofického konceptu.
Na počátku všeho byli Carl Gustav Jung a jedno magické slovo: archetyp. Kromě dobře známých archetypů Stín (odvrácená strana mysli), nebo Persona (sociální maska, vlastní Já), uveďme si archetyp pro nás nejdůležitější - archetyp Matka. Ta v psychoanalýze představuje zdroj všeho života a plodnosti a magickou autoritu ženství. Matku přírodu, jež život dává, i jej krutě bere. Ve filmech, bájích a dokonce i v našich snech je archetyp Matky hojně zastoupen v podobě zlých čarodějnic, sudiček, smrtky, nebo třeba Matky Boží.
A nyní přichází naše hrdinka. Dívka mladá, krev a mlíko, plodná, se zdravou, porcelánovou pletí. Není dle mého tak těžké rozklíčovat, že Jennifer Lawrence není prostou, bezejmennou postavou, ale alegorií Matky Přírody. Ve scénáři, stejně jako v závěrečných titulkách, je postava dokonce označena jako "mother". Dům, jež tak úzkostlivě opečovává, je její dílo - planeta Země. Ráj, který stvořila vlastními silami. Má s ním neobyčejně silné, mateřské spojení (po domě chodí vždy bosa) a naslouchá mu. Trpí-li dům, trpí fyzicky i ona. Jejich organismus je jednotný.
"We spend the whole time in here. I want to make it a paradise." - mother
Jennifer Lawrence následně přivede světu katastrofickou událost, jež dům (rozuměj Zemi) zničí, jelikož lidstvo neposlouchalo a dál bezostyšně ničilo její dílo. Vše živé na Zemi je podrobeno nekompromisnímu cyklu života a smrti. Po apokalyptickém požáru zůstává zárodkem pro nový život krystal v pracovně Javiera Bardema, jenž je pomyslným semínkem, ze kterého vznikne nový strom. Velký třesk, jenž nastartuje vznik nového vesmíru. A cyklus života začíná nanovo: popel, krystal, nový domov, nová Matka Příroda.
Třetí rovina: Duše
Jak už je zřejmé, film mother! nelze vnímat jako chronologicky vyprávěný děj, kde čas teče jako v běžném životě. Místo toho je mnohovýznamovým pásmem symbolických metafor, nad nimiž by měl divák přemýšlet a nacházet pro ně různé významy. Podívejme se nyní na nejhlubší, biblickou rovinu filmu.
Titul filmu se píše s malým "m" a ne náhodou jsou celé závěrečné titulky psány malým písmenem. Tedy s výjimkou jediného slova. Postava Javiera Bardema nese jméno "Him", česky "On". Bardem, jenž je ve filmu básníkem, tvořitelem, vítá do svého domu první návštěvu - Eda Harrise. V krátkém záběru vidíme, že Harris má čerstvé zranění v oblasti žeber. Následující den přichází bez ohlášení druhý host do domu - Harrisova žena, Michelle Pfeiffer. Ta je fascinována krystalem v Bardemově pracovně, do které jim je vstup zapovězen. Harris a Pfeiffer pána domu neuposlechnou a než bys řekl 'zakázané ovoce', Pfeiffer krystal upustí a rozbije. Než jsou z domu vyhnáni, přichází na scénu jejich dva synové, a stane se očekávané - Kain zabije Ábela.
Události v domě přimějí Bardema napsat o nich knihu, Písmo svaté , jež se stane kultem a vyvolá mezi lidmi nekontrolovatelnou hysterii. Z básníka a tvořitele Bardema se stává uctívaná modla. Ospravedlňujíc se Bardemovým posvátným textem demolují jeho stoupenci celý dům, a příběh spěje k surrealisticky násilnému závěru - deseti egyptským ranám a apokalypse.
mother! rozhodně není ani odpočinkovým, ani snadno vstřebatelným snímkem. Mně osobně přišel, po projekci v pozdních nočních hodinách, přinejmenším zneklidňující. Narozdíl od alegorického podobenství Antikrist (2009) režiséra Larse von Triera ale považuji symboliku v něm za jasně srozumitelnou, čitelnou, a vícerovinný význam mother! lze dle mého rozklíčovat i bez komentáře režiséra. Navíc není mnoho snímků, jenž by takto testovali diváckou pozornost, a v mother! nezazní snad jediný dialog, jenž by nepoukazoval na skutečnou identitu postav. Bdělý divák má tak z filmu hluboký požitek.
Právě přílišná okatost a přímočarost alegorií je Aronofskymu kritiky vyčítána. Dle mého soudu neprávem. Odhalil-li divák význam skrytých symbolů sám a bez komentáře režiséra, byl úkol tohoto pseudoexperimentu splněn.
"Sestoupení do tmy vám umožní nalézt světlo." - Darren Aronofsky
posted in On Cinema Art