Moje první dítě: Knock, Knock

V říjnu loňského roku mi napsal jistý Alex Gomez a žádal mne, zda by si mohl přečíst jeden můj scénář. Že prý je režisér a hledá filmovou, hororovou látku ke zpracování. Scénář je to pěkně starý, ne zrovna bez chybičky. Byl to teprve druhý kousek, který jsem kdy napsala.

Gomez přečetl, oblíbil, rozhodl, a natočil. Stihla jsem si doslova za pět minut dvanáct splnit své nedávné předsevzetí, že chci mít první film na kontě dřív, než mi bude třicet. Natáčecí termín se přitom několikrát odložil. Z prosince byl leden, z ledna květen. V květnu byl termín opět posunut, a to na poslední květnový víkend. Říkala jsem: "Gomezi, v pondělí mi je třicet. Musíme to stihnout do tý doby". Bylo to o prsa, ale stihli jsme.

Je to příběh jak z pohádky. Hned první můj film točí Amíci. Hraje v něm hvězda z The Haunting of The Hill House. Herec, co hraje funebráka, vypadá jak z Addamsovy rodiny. Je to bez chybičky. Vše jde jako po drátkách. Pořád si říkám, kde je onen zakopaný pes. Na čem se tahle jízda zasekne. Nezasekla. Jede to dál. Pravda, trochu to skřípe, ale jede to. 

Jde totiž o takovou předčasnou oslavu narození dítěte, jenž jsem dosud zcela neporodila. Film je, pravda, natočen, ale sestříhán není. Do filmu zatím Gomez a producent Ryan Beharry nalili něco kolem 15.000 dolarů. Pořád je to málo. Na zaplacení střihače už třeba vůbec nejsou prostředky. Dostali jsme proto nápad udělat crowdfundingovou kampaň, prostřednictvím které bychom snad mohli nějakou tu kačku ještě vybrat od široké veřejnosti - fanoušků filmů, hororů, přátel, a tak vůbec. Pravda, dosud to stojí za starou belu. Za 14 dní kampaně je vybráno lehce přes 10% požadované částky. To mě optimismem zrovna nenaplňuje. Gomez ale říká, že bych měla "worry less and trust him a little more", protože prý má plány, vyhlídky, naděje, představy, esa v rukávu, zkrátka si prý poradí a nějak to vykouzlí. Ani mi nezbývá, než mu věřit. Asi už na smetišti filmových dějin skončilo více snímků, i nadějnějších a ambicioznějších, které se nedotáhly do zdárného konce jen proto, protože došly finance.

Zatímco ještě dobíhá kampaň na podporu filmu, kochám se v mezičase fotkami funebráka, kterého ztvárnil Joshua Ritter. Vypadá totiž přesně tak, jak jsem si ho vysnila. Za zmínku stojí fakt, že mi Gomez ve scénáři nepřepsal ani čárku, a jak scéna, tak postavy, vypadají do puntíku tak, jak jsem je napsala. I proto mne první fotka z filmu, kterou jsem v květnu viděla, dojala k slzám. Příběh, jenž se mi zplodil v hlavě před několika lety, se díky Gomezovi zhmotnil, a já se nemohla dočkat, až uvidím, zda postavy mnou napsané vypadají tak, jak jsem si je vysnila. A vypadají přesně tak. Funebrák měl být mladý, štíhlý, ulízaný, v černém obleku a s odstávajícíma ušima. Přesně takový Joshua je. Kancelář jsem si představovala honosnou, v tmavém dřevě. Přesně taková je. Dokonce zelená bankovní lampička, kterou jsem si na stole představovala, tam je taky.

Joshua ale nejen, že dobře vypadá, on i dobře hraje. Ukázka je velmi krátká, ale zkrátka mne těší si ji pouštět neustále dokola. Způsob, jakým Joshua otevírá dveře a za ním nikdo není, mi přijde brilantní, i když to tak oku jiného diváka připadat nemusí.

Druhou mou velkou radostí je vedlejší postava hrobníka, kterou ztvárnil americký herec Fedor Steer. Ten totiž zazářil v seriálu The Haunting of Hill House jako William Hill aka Vysoký muž v klobouku - monstrum, které bloudí po chodbě a vznáší se lehce nad zemí. Seriál byl k vidění na Netflixu a nejen u nás se těší velké oblibě. Kdyby mi někdo řekl, že první můj film bude takhle hvězdně obsazen, nevěřila bych ani za mák.

Dokud ale není premiéra, jsem nadále jak na trní. Uskutečnit by se měla na Halloween, tedy 31.10.2019. Gomez tvrdí, že to vidí i dříve. Tak uvidíme. Hlavně, aby to bylo. Konat se bude pochopitelně v Miami na Floridě. O české premiéře ještě budeme debatit. Bude-li tedy co promítat.

posted in On Cinema Art, On Writing

Looking for something specific? Search the whole site by entering a few words below.