Kde všude číhá zlý vlk aneb o kriminalizaci Červené Karkulky

O filmu  /  5 minut čtení

Pohádka je pro svou srozumitelnost povětšinou chápána jako součást dětské literatury. Svou jednoduchou fabulí, jasnou polarizací dobra a zla a krásou jazyka převádí chaotický, dospělý svět, do dětem srozumitelných obrazů. Je pak zcela nasnadě, že pohádky, tyto jednoduché příběhy, slouží filmovému vyprávění jako modelové vzory pro vývoj nových narativních podnětů.

Po Popelce je nejčastější příběhovou šablonou právě Červená Karkulka, a její model nacházíme nejčastěji v thrillerech a hororech. Proč? Důvodem je nejen boj dobra a zla, Karkulky a vlka. Příčina leží v pečlivě skrytém sexuálním motivu, který příběh Karkulky skýtá, i v přestrojování se za někoho hodného. Kromě toho, pohádky v časech dávných plnily nejen funkci poučnou, ale i odstrašující a varovnou. Právě proto si pohádka s hororem tolik rozumí - zpracovávají témata, kterých se máme bát.

Karkulka jako příběh bezbožnosti a sexu

Za patrně nejstarší variací báchorky o dívce v červeném stojí belgický kněz Egbert of Liège z 11. století. Ten vyprávěl příběh, který zaslechl od rolníků, o 'dívce, jejíž křestní tunika nebyla bílá, ale červená, a vydala se do lesa za zlým vlkem'. Varoval tak patrně před spojením s ďáblem. Nejstarší písemná verze pohádky o Červené Karkulce, od Charlese Perraulta z r. 1697, pro změnu 'varuje před přílišnou sdílností k neznámým mužům' - Karkulka v ní po pobídnutí ulehá k vlkovi na lůžko, a ten ji následně sežere.

Od té doby vznikl nespočet variací pohádky o dívce v červeném. Příběh Červené Karkulky byl mimochodem i předmětem úplně prvního filmu studia Walta Disneyho. Je s podivem, že se Karkulka celovečerního zpracování od strýčka Walta nikdy nedočkala.

Sexuální motiv příběhu Červené Karkulky dokládá několik psychoanalytických studií. Na cestu Červené Karkulky temným lesem plným nástrah lze nahlížet jako na cestu dosud neznámým světem vlastní sexuality. Setkání s vlkem je pro Karkulku rovněž první kontakt s mužským elementem, jelikož v Karkulčině příběhu postrádáme roli tatínka. Červený čepeček, jímž maminka Karkulku vybaví, než do lesa vyrazí, pak představuje Karkulčino dospění v ženu a její sexuální zralost. Nezkušená Karkulka nevidí ve zlém vlkovi hrozbu, nezalekne se jeho důvěrnosti a hovornosti, a následně padne do jeho pasti - jakmile je vlk v posteli a láká Karkulku k sobě, sežere ji.

Po kontaktu s vlkem dochází, naštěstí pro Karkulku, k archetypálnímu procesu obnovy. Myslivec otevře vlkovi břicho, a z něj vylezou dva zdraví lidé, jako by došlo ke zrození nového života z ženského lůna. To proto, že vlk přestrojením dobrovolně převzal roli ženy, a jeho břicho tak posloužilo k opětovnému zrození Karkulky i její babičky.

Karkulka vs. Norman Bates

Karkulčin příběhový model 'padoucha v přestrojení' nabízí filmařům kritický metaforický nástroj, jenž se hodí k průzkumu tématu kriminality a zločinu. Jedním z hororů, jenž model Karkulky využívá, je Psycho (1960) od Alfreda Hitchcocka. Shrňme si, co nám filmový příběh Marion Crane, ženské hrdinky, kterou zabije zlý vlk, nabízí.

Marion se vydává ze svého komfortního prostředí s trochu jinou zásilkou než Karkulka. V košíku nenese bábovku a lahev vína, ale nemalý finanční obnos, který odcizila svému zaměstnavateli, a je proto na útěku. Namísto do nebezpečného lesa se vydává do deštivé noci, a je nucena zastavit v blízkém motelu. Naráží na Normana Batese, zlého vlka našeho příběhu. Stejně jako Karkulka, ani Marion vlka nevyhodnotí jako přímou hrozbu. Vede s ním žoviální rozhovor, a aniž by to tušila, zlý vlk ji nadále šmíruje mezi stromy - otvorem ve zdi koupelny.

Karkulka Marion je následně zavražděna, když je Bates stejně jako vlk v přestrojení za ženu - vlastní matku. Jako diváci filmu Psycho víme, že Batesovo počínání je rovněž sexuálně motivováno, jelikož při šmírování své oběti masturbuje. Stejně jako vlk, jenž se v pohádce převlékl za babičku, i Bates tápe v otázce vlastní sexuální identity - neumí navázat vztah se ženou a vražd se dopouští v přestrojení za opačné pohlaví.

Mlčení jehňátek a Karkulka Starlingová

Jako druhý příklad modelového příběhu Karkulky si uveďme neméně známý, oceňovaný horor Silence of the Lambs (1991). Jeho hvězdou je mladá dívka Clarice Starlingová, Karkulka v policejním výcviku. Již v úvodní scéně se ocitáme v prostředí pro Karkulku příznačné, když naše hrdinka běží temným lesem a v rámci tréninku úspěšně překonává všechny překážky.

Clarice stejně jako Karkulka nemá otce - přišla o něj ještě v dětském věku. Po jeho vzoru se rozhodne stát se policistkou. Vstupuje tak do pomyslného neznámého lesa, kde se ocitá v obklopení mužů - vlků, a pro svůj drobný vzrůst a půvab je nesmělá Clarice snadno středem jejich pozornosti. Při vstupu do věznice, kde jsou drženi pod zámkem 'ti nejhorší z vlků', se stává terčem vulgárního slovního útoku, a na tváři jí dokonce přistane mužské semeno. Karkulka Clarice se zdá být neustále obklopena více či méně znatelným sexuálním zájmem ze strany mužů, ať již jde o detektiva Jacka Crawforda, či ředitele věznice Freddericka Chiltona, který neváhá Clarice naznačovat jak svůj sexuální zájem o ni, tak pohrdání, protože se považuje za intelektuálně nadřazeného.

Rozpravy Clarice s Hannibalem Lecterem lze připodobnit k rozhovoru Červené Karkulky a vlka v lese. Clarice stejně jako Karkulka bezelstně a s dobrým úmyslem hovoří s Lecterem, a mnohdy zachází ve sdílnosti dále, než by měla; jelikož nehledě na to, jak vlídný se Lecter zdá být, je zároveň manipulativní, a klade Clarice otázky týkající se sexu či traumatizující smrti otce.

Úkolem Clarice je pak dopadnout toho vlka, jenž stále běhá na svobodě a nedaří se jej lapit, Buffalo Billa. Ten je oním 'padouchem v přestrojení', který si jakožto zlý vlk za své oběti vybírá zásadně ženy, a to proto, že si sám přeje projít transformací a stát se ženou. Pro tento účel si z kůže svých obětí šije oblek, aby jeho přeměna byla dokonalá. Místo vlka v přestrojení za babičku pak v závěru filmu vidíme Buffalo Billa s make-upem, v dámských šatech a s penisem schovaným mezi nohama, jak tančí polonahý před zrcadlem, než jej Karkulka Clarice ve finální bitvě zastřelí.

Ostatní moderní kultura

I sám Alfred Hitchcock tvrdil, že "od dob, kdy Červená Karkulka čelila zlému vlkovi, se nezměnilo nic". Akademické a umělecké intervence ohrožující konvenční pohled na pohádky se přesto obvykle setkávají s odporem. Berou totiž pohádkovému příběhu jeho nevinnost a bezelstnou naivitu. Na druhou stranu, podobně neúprosné psychoanalýzy uspokojivě zodpovídají některé z otázek, jež jsme si jako děti kladli. Například "Jak to, že vlkovi z bříška vylezou dva zdraví a živí lidé?" Teď už víme proč.