Hitchcock Phenomena

Jsem jedním z oněch bláznů, co by, kdyby měli tu možnost, vrátili svou oblíbenou zesnulou celebritu zpět mezi živé, aby si mohli říct o autogram. O nějakou tu radu o jejich řemesle samozřejmě taky. 

Hitchcock pro mě není jen režisér a ikona filmového světa. Hitchcock je fenomén. Na  mém seznamu filmových tvůrců, který bych chtěla osobně potkat, je na přední příčce. Jeho filmy bych vydržela sledovat, analyzovat a studovat donekonečna. 

Sice mi pomalu dochází místo kam věšet obrazy, ale mám ve zvyku zvěčňovat své idoly na plátno a Hitchcock mi tu chyběl. Takže jsem rozšířila sbírku o další kousek. 

Sira Alfreda Hitchocka jsem od dětství obdivovala především pro jeho horor Ptáci a thriller Psycho. Až teď přicházím na stopu dalším klenotům z jeho dílny. S hororem sice mají pramálo společeného, ale mají dechberoucí atmosféru, která diváka zatlačí do křesla a po celé dvě hodiny mu nedovolí vstát od obrazovky. 

Spíše než za mistra hororu považuji Hitchcocka za mistra napětí. Thrillery Rope, Vertigo, Strangers on A Train, Dial M for Murder, Rear Window, I Confess, Stage Fright, Rebecca a spousta dalších jsou z mých nejoblíbenějších filmových klenotů. Jen těžko lze pochopit, že všechny tyto fenomenální kusy vznikly pod taktovkou jednoho a to samého člověka. 

Na mojí toulce Londýnem jsem si dala tu práci a z hotelu, který se nacházel na Inverness Terrace, jsem si to štrádovala přes Kensington Gardens až do 153 Cromwell Rd, Kensington; na této adrese pan Hitchcock kdysi bydlel a štít domu dodnes zdobí plaketa připomínajcí všem, jak slavného souseda tu tehdy lidé měli.  

A není to jediná připomínka mistra Hitchcocka v Londýně. Kousek od Shoreditch Park se v prostorách filmového studia Gainsborough nachází Hitchova enormní socha. Tam už jsem ale, žel Bohu, nedošla, jelikož to bylo pekelně daleko a v Londýně jsem našlapala celkem 102 km. Jeden Hitchův artefakt mi tak musel stačit.

Hodně slavná je také fotografie Hitche ležícího v řece Thames; což naznačuje, že byl srdcař a měl svůj rodný Londýn opravdu rád. Sice je to jen figurína z filmu Frenzy, ale i tak vznikla řádně bizarní momentka. Na druhou stranu, kdo ví, jaké neuvěřitelné rituály měl takový Salvador Dalí, toho by Hitch ležící v řece vůbec nepřekvapil. 

O Hitchcockovi se toho dodnes traduje hodně. K hercům se údajně choval vcelku nevybíravě. Měl dost sexistické, misogynní názory. Hodně se toho napovídalo o jeho více jak šedesát let trvajícím manželství a o tom, že bylo jen záštitou Hitchova neobvyklého sexuálního života. Poprvé v souvislosti s Hitchcockem jsem také slyšela, že je možné mít fobii z vajec. Údajně prý ani vejce nikdy neochutnal.

"I'm frightened of eggs, worse than frightened, they revolt me. That white round thing without any holes ... have you ever seen anything more revolting than an egg yolk breaking and spilling its yellow liquid? Blood is jolly, red. But egg yolk is yellow, revolting.

"Děsí mne vejce, více než děsí, štítím se jich. Taková divná bílá kulatá věc, nemá to žádný otvor a když to člověk rozbije, nenajde nic než divnou žlutou kulatou věc. Viděli jste někdy něco nechutnějšího než bílek s pomalu se rozpíjejícím žloutkem? Krev, ta je jiná, červená a zábavná. Ale žloutek je nechutný." 

Jinak byl ale Hitchcock celkem veselá kopa a měl velmi osobtý, svérázný smysl pro humor. V jednom z dalších článků si o něm povíme víc. 

Posted in On Cinema Art, On Visual Arts