Freddyho noční můry: Freddy Krueger v televizní estrádě

O filmu / 6 minut čtení

Na konci 80. let se Freddy Krueger ze série A Nightmare on Elm Street těšil vrcholu popularity. Měsíc po vydání 4. dílu série s podtitulem Dream Master proto Freddy zářil nejen na plátnech kin, ale zamířil i do televize. Kde, bohužel, zářil o něco méně. Seriál měl premiéru 8.10.1988, a na kontě má úctyhodných 44 epizod, rozdělených do dvou sérií.

I přes nepříliš vřelé přijetí a smutně mizivou poptávku po remasteru seriálu bylo uvedení Freddy's Nightmares unikátním a historickým momentem. Jediná hororová franšíza, která měla souběžně svého zástupce jak v kině, tak v televizi, byla Friday the 13th. Kanadský seriál Friday the 13th: The Series z roku 1987 však neměl s původní filmovou sérií pranic společného, a dokonce v ní chyběl i hlavní antagonista Jason Vorhees. Proto lze toto neoficiální prvenství přičíst právě konkurenční sáze se sympatickým padouchem v pruhovaném svetru.

Konec osmdesátek přál podobným, nízkonákladovým seriálům, jenž noc co noc nabízeli 45 minut lehce děsivé zábavy. Freddy's Nightmares se od ostatních liší tím, že každá epizoda představuje dva příběhy. Ty jsou do sebe více či méně propleteny, nebo sdílí některou z postav (jedinou výjimkou je pilotní díl seriálu, který je prequelem Freddyho příběhu a zaobírá se soudním líčením zabijáka ze Springwoodu). Freddyho Kruegera divák uvidí v každé epizodě, ale jeho úloha je pokaždé trochu jiná.

Zatímco 8 vybraných epizod se točí pouze a jenom kolem ikonického zabijáka a lze je považovat za milé rozšíření původního příběhu, u většiny dílů Freddy plní úlohu jakéhosi dozorce nad děním ve městě Springwood. Koncept seriálu na první pohled připomíná pozdější Tales from the Crypt (1989), kde však Strážce krypty pouze uvádí jednotlivé epizody. Narozdíl od Freddyho neovlivňuje děj, a je skutečně jen jakýmsi uvaděčem. Freddyho přínos seriálu Freddy's Nightmares je hlubší, jelikož namátkově vstupuje do děje, zjevuje se hlavním postavám, a svým nenadálým zásahem občas určuje směr vývoje příběhu. Nic to nemění na tom, že Freddyho (s výjimkou oněch 8 epizod, které se soustředí na jeho postavu) v seriálu vidíme zřídkakdy, především za účelem okořenění hrůzy ironickou a peprnou hláškou a svým ďábelským smíchem. Freddymu pravidelně patří i závěr seriálu, kde na rozloučenou nabízí svou groteskně zlověstnou reakci na tragické vyvrcholení epizody. Nadšený fanoušek je tak nucen pro pár desítek vteřin svého oblíbeného hrdiny na obrazovce přetrpět celou epizodu, a ne vždy za to tato podívaná stojí.

Přestože jsou všechny Freddyho vstupy do epizody chytře zakomponovány, a je více než jen uvaděčem epizody, divák se neubrání pocitu, že je to pořád nějak málo. Levný seriál se špatnými nebo začínajícími herci dává Robertu Englundovi jen pramálo prostoru, a nezáměrně pokřivuje Freddyho stávající charakter. Oproti prvním třem filmovým dílům je Freddy v televizi humornější, rozvernější a ještě potrhlejší, a ve většině epizod se bohužel stává poněkud prostým automatem na vtipné hlášky, z nichž některé lze označit za trefné. Podobný vývoj postavy Freddyho ale můžeme pozorovat i ve filmové sérii - zatímco v prvním díle je Freddy hrozivým zabijákem, který tu a tam prohodí sarkastickou poznámku, v šestém díle Freddy's Dead: The Final Nightmare vidíme Freddyho Kruegera na létajícím koštěti a v čarodějnickém klobouku. Seriál nabízí nespočet podobných, bizarních a neuvěřitelných výstupů kdysi děsivého padoucha. Freddy hrající na elektrickou kytaru patří k mým nejoblíbenějším.

Komicky nepovedené je, kromě hereckých výkonů a hudby, která kdoví proč nutně sestává ze zvuků elektrických kytar, i intro seriálu. V něm křičící hlavy předznamenávají příchod čehosi děsivého, co později kritičtí novináři označili za 'krvavou nudu'.

Vzácně se objeví díly navazující na některé z předešlých. Všechny příběhy ale svazuje dohromady prostředí města Springwood, ve kterém dochází ke všelijakým podivnostem, ať už je jejich strůjcem Freddy sám, nebo například voodoo. Smrt Freddyho Kruegera, zdá se, uvrhla na město Springwood kletbu, a dávno již neplatí, že ke vraždám dochází pouze ve snech. Postavy trpí vidinami, halucinacemi, a hranice snového a reálného světa je definitivně setřena. Ne vždy jsou oběťmi děti a teenageři. Ne vždy noční můry hrdinů souvisí s Freddym Kruegerem. Podobně jak v Twin Peaks se zkrátka nad Springwoodem drží jakýsi opar mysteriózna, který je zodpovědný za všechna příkoří.

Ona nejednotnost konceptu seriálu a nejasnost Freddyho úlohy v něm způsobila, že na DVD nikdy nevyšly všechny epizody pospolu. K dostání byla pouze selekce některých dílů. Pro fanoušky série A Nightmare on Elm Street je seriál milým rozšířením, rozhodně však není nezbytné vidět jej celý. Mimo fanoušky zabijáka v pruhovaném si ale na tento seriál vzpomene málokdo.

V pokračování článku čekejte doporučení těch lepších epizod, které stojí za shlednutí.