O filmu / 6 minut čtení

Ze všeho nejraději čtu a píšu o dětských hrdinech, kteří prožívají různé svízele a jsou nuceni bojovat sami za sebe, bez pomoci dospělých. Ne každý filmový dětský hrdina je ale dobrák, a dnes se proto podíváme na ty, kteří v boji se světem podlehly zlu. Na lepších i horších filmových snímcích si vysvětlíme pět základních typů takového dětského padoucha.

A než začneme, díky za rekordní návštěvnost a čtenost posledních mých dvou článků - hřeje mne, že mne čtete. 

5. Excentrický obranář

Začneme obligátně sympatickou dvojicí Wednesday a Pugsley z Addamsovy rodiny (1991), která se za zlou především vydává před ostatními. Dětský vzor všech introvertních dětí, kteří nikdy nesouzněli s většinou, se staví defenzivně vůči všem široce uznávaným rituálům a stereotypům, a nebojí se dát tak najevo svými výstředními reakcemi. Příkladem za všechny budiž školní besídka a scéna z Hamleta - s krví, emocemi a vším, co k tomu patří. Kdoví, proč za ni Wednesday s Pugsleym nesklidili široký aplaus.

Do stejné kategorie bychom mohli zařadit i trochu buranskou verzi Addamsovy rodiny, průměrnou hororovou komedii Spider Baby, or The Maddest Story Ever Told (1967). Ano, jí se tam pavouci. Případně ještě podivnější komedii/horror Mumsy, Nanny, Sonny and Girly (1969). Neváhejte se podívat na detail filmu.  

4. Zádumčivý sympatizant temna

Správně tušíte, že sem nahážeme všechny ty posedlé děti, disponující temnými silami, kterých je v hororech jak naseto. Přejdeme tedy dobře známého Damiena z Přichází Satan! (1976), Regan z Vymítače ďábla (1973) , nebo ta mrňavá, protivná dvojčata z Čarodějnice (2016). A podíváme se na méně známé hrdiny fimu Neviňátka (1961). 

Chlapeček Miles je rozkošné a sečtělé dítě, které si bez potíží popovídá i s dospělými. On i jeho sestřička Flora jsou sirotci, a proto je do jejich panství zapotřebí sehnat novou chůvu. Nově příchozivší slečna Giddensová je z malého Milese nesvá od chvíle, co jí před spaním vlepí ne zrovna nevinný polibek. Zasmušilé děti brzy nedají nové chůvě spát, a tak začne pátrat po osudu předchozích obyvatel domu. Zlovolnému Milesovi jeho zájem ve čtení poezie v noci při svíčce na sympatiích spíše přidává, a i když má zvídavý chlapec asi s ďáblem co do činění, divák mu těžko přestane fandit. Laskavou báseň o ďáblovi samotném, jehož nazývá "My Lord", přednese chůvě za deštivého večera. Zajímavostí je, že báseň pro film napsal sám Truman Capote.

3. Vykonavatel spravedlnosti

Tento model dětského antagonisty si představíme na rakouském thrilleru Dobrou, mámo (2014). Hrdinové snímku, desetiletá dvojčata Lukas a Elias, jsou nesvá ze své zohyzděné matky. Její rekonvalescence po plastické operaci je náročná. Schovává se doma ve tmě a izolace jí trochu brnká na nervy. Laskavou náruč, na kterou byli chlapci zvyklí, střídá domácí teror, zamykání v pokoji, výhružky, i fyzické násilí. Jednáním mámy jsou chlapci zaskočení, a shodnou se na tom, že takhle se mámy nechovají. Vkrade se jim tak do hlav myšlenka, že ona zohyzděná žena u nich doma není ve skutečnosti jejich máma. Ať už mají pravdu, nebo ne, metody výslechu, k jakým se uberou, jsou poněkud extrémní. Nad svými činy ale postupně ztrácí kontrolu, a postoj, který vůči své matce (nebo té, která se za ni vydává) zaujmou, nazvěme poněkud nezdravým. Vězte, že ve filmu se navíc sympaticky málo žvaní a děj je dobře vyprávěn samotnými činy, takže trochu delší stopáž zas tak nevadí. Konec vás překvapí. 

A pokud vás podobný typ antagonisty baví, nesmíte minout věhlasný, drtivý snímek Musíme si promluvit o Kevinovi (2011), v němž se syn rozhodne svou matku celoživotně trestat.

2. Klub 'Nenávidim dospělý'

S jedním rozmrzlelým děckem si dospělý hrdina leckdy i poradí. Je-li jich víc, je to horší. Nejednou se ve filmu spojí celá ulice, školka nebo vesnice, a vydá se do boje proti společnému nepříteli - dospělému. První příklady takových filmů, které nám vyvstanou na mysli, jsou patrně Village of the Damned (1960) nebo Kukuřičné děti (1984). Představitel dětského hrdiny z prvního jmenovaného snímku je mimochodem v našem žebříčku již podruhé. Martin Stephens se totiž na role podivných dětí specializoval, a je to to dítě, které znáte z plakátu zmíněného filmu. Dobrá parodie filmu se také objevila v epizodě Simpsonových: Bart se nevzdává (S10E11). 

Kromě těchto dobře známých kousků sem ale spadá také méně profláklý The Brood (1979) Davida Cronenberga. Tento gore sedmdesátkový snímek klade důraz na projevy nezdravé lidské psychiky, a představuje ji do nejmenších detailů. Nebere se ale zas tak vážně a dojde i na paličku na maso. 

1. Psychopat

Posedlých dětí z hororů se bojíme, ne že ne. Mnohem děsivější, celoživotní noční můrou ale je, když založíte rodinu a povijete dítě, které nejprve střílí na kočky kuší, později topí vlastní sourozence ve vaně. To jen jako příklad, co zhruba nabídne první snímek, kterému se podíváme na zoubek, Dobrý synek (1993). V něm exceluje Macaulay Culkin a vám je od první chvíle jasné, že to není žádný hodný Kevin ze Sám doma. Nebezpečný manipulátor si za oběť  vybere Elijaha Wooda, jenž je na povinné 14denní návštěvě.

Druhým takovým příkladem s dětským hrdinou psychopatem je The Bad Seed (1956), v němž pozorujeme na první pohled vzorné, ale trochu rozmazlené děvčátko Rondu. Společná je počáteční motivace obou těchto hrdinů, i to, že na okolí působí sympatickým, ne-li až okouzlujícím dojmem. Jak už to ale u psychopatů bývá, nedisponují žádnou empatií, a pro zdánlivou banalitu jsou schopni ublížit, i vraždit. Rondu tak podezřívá její matka, že má co do činění s utonutím jejího spolužáka, jenž vyhrál první místo ve spellovací soutěži. Film je bohužel tak předvídatelný, že je vám už teď jasné, u koho se zlatá medaile po chvíli najde. Následuje kadence lží a výmluv naší blonďaté hrdinky, a jakmile se ukáže, že zahradník má proti Rondě usvědčující důkaz, neváhá ho dívenka odstavit z cesty. A to opět tak, aby vše vypadalo jako nehoda. Naivní závěr a sáhodlouhé divadelní dialogy jistě vykompenzují výkon představitelky malé Rondy, i skvělé Eileen Heckart, jenž za vedlejší roli získala Zlatý glóbus.